Jenom jedenkrát oslovil Ježíš nějakou ženu slovem „dcero“, a to v příběhu, který zachytili tři evangelisté: Mk 5, 25 – 34; Mt 9, 20-22; Lk 8, 43-48.

Ježíšův slovník nemá náhodných slov. Každé vybírá s jistým záměrem. Můžeme tedy předpokládat, že měl výjimečný důvod oslovit neznámou ženu tak něžně a důvěrně. Tento příběh je úchvatný a zvláštní. Proč se Ježíš zdržel cestou k umírajícímu děvčeti, jen aby zjistil, kdo se ho dotknul? A proč ve chvíli, kdy nebylo času nazbyt, oslovil tu zoufalou ženu jako dceru? Ježíš dotykem uzdravil její tělo a svými slovy uzdravil její duši. Nikdy před tím a nikdy po tom nikoho takto neoslovil. Tímto oslovením byla duchovně oslovena. Ježíš uzdravoval duševní i tělesné nemoci všech, kteří za ním přicházeli, a s touto ženou, říkejme ji například Elianna, to nebylo jinak. Z hebrejského Eli – Bůh, Anna – plná milosti.

Můžeme být matkami nebo sestrami. I když tomu tak někdy být nemusí, vždy jsme dcerami nezávisle na věku. Dívčí srdce rozkvétají v domácnostech, kde se jim dostává pozornosti a kde jsou zvány k tomu, aby se staly samy sebou. Zvlášť matky mají příležitost být pro své dcery povzbuzením. Mohou je pozvat do svého ženského světa a oceňovat jejich jedinečnou krásu.

Mnohokrát je to ale jinak: napjaté vztahy, bolest, komunikace plná skrytých narážek a nedorozumění. Vnímáme, že jsme pro matku zklamáním, že jsme možná nebyly od začátku chtěné – mateřství, jež naší matku zaskočilo.

Veliká je touha dcery hrát si se svoji matkou i otcem a dát jim třeba pusu na dobrou noc. Abychom upoutali jejich pozornost, často předstíráme nemoci. Cítíme se nemilované, nechtěné, opuštěné, bezcenné. To je ale velká lež. Hledáme ten pocit, že o nás někdo stojí, že nás někdo považuje za krásné. Dáváme své tělo všanc, lacino na trh.  Všechny matky své děti do jisté míry zklamou, i když je velice milují. Často nás ale maminky milují a my to nevíme. Pokání a odpuštění rozšíří naše duše. Věřte mi!

Jedno je jisté: jsme Boží dcery! Bůh je Král a my jeho princezny.

Náš Král a nebeský Tatínek nám říká: „Jsi dcera Krále, a to ne ledajakého. Jsi moje dcera a já jsem Bůh celého nebe a země. Mám z Tebe radost! Jsi zřítelnice mého oka. Jsi tatínkova holčička. Tvůj pozemský otec Tě možná miluje a zbožňuje, ale jeho láska není dokonalá, ať už je jakkoli veliká – nebo malá. Dokonalá je pouze moje láska… protože já sám jsem Láska. Stvořil jsem Tvé tělo. Zformoval jsem Tvou mysl a duši. Znám Tvou osobnost a chápu Tvoje potřeby a touhy. Vidím Tvůj žal i zklamání a vášnivě a trpělivě Tě miluji. Mé dítě, zaplatil jsem za Tebe, abychom mohli mít po celou věčnost důvěrný vztah. Brzy se uvidíme tváří v tvář – jako Otec a dcera – a Ty poznáš, jaké nádherné místo v ráji jsem pro Tebe připravil. Do té doby upínej zrak k nebi a buď mi nablízku. Poznáš, že – ačkoli jsem Bůh – mé ruce nejsou příliš velké na to, aby Tě držely, má milovaná dcero.“ (S. R. Shepherd, Milované Princezně)

 

Bonus: https://www.youtube.com/watch?v=yfs_IBeXlvA

 Mrkněte na klip, super HIT: https://www.youtube.com/watch?v=YOXLT8YRnU0

 

vaše s. Gabriela, dk