Jenom jedenkrát oslovil Ježíš nějakou ženu slovem „dcero“, a to v příběhu, který zachytili tři evangelisté: Mk 5, 25 – 34; Mt 9, 20-22; Lk 8, 43-48.
Ježíšův slovník nemá náhodných slov. Každé vybírá s jistým záměrem. Můžeme tedy předpokládat, že měl výjimečný důvod oslovit neznámou ženu tak něžně a důvěrně. Tento příběh je úchvatný a zvláštní. Proč se Ježíš zdržel cestou k umírajícímu děvčeti, jen aby zjistil, kdo se ho dotknul? A proč ve chvíli, kdy nebylo času nazbyt, oslovil tu zoufalou ženu jako dceru? Ježíš dotykem uzdravil její tělo a svými slovy uzdravil její duši. Nikdy před tím a nikdy po tom nikoho takto neoslovil. Tímto oslovením byla duchovně oslovena. Ježíš uzdravoval duševní i tělesné nemoci všech, kteří za ním přicházeli, a s touto ženou, říkejme ji například Elianna, to nebylo jinak. Z hebrejského Eli – Bůh, Anna – plná milosti.
Můžeme být matkami nebo sestrami. I když tomu tak někdy být nemusí, vždy jsme dcerami nezávisle na věku. Dívčí srdce rozkvétají v domácnostech, kde se jim dostává pozornosti a kde jsou zvány k tomu, aby se staly samy sebou. Zvlášť matky mají příležitost být pro své dcery povzbuzením. Mohou je pozvat do svého ženského světa a oceňovat jejich jedinečnou krásu.
Mnohokrát je to ale jinak: napjaté vztahy, bolest, komunikace plná skrytých narážek a nedorozumění. Vnímáme, že jsme pro matku zklamáním, že jsme možná nebyly od začátku chtěné – mateřství, jež naší matku zaskočilo.
Veliká je touha dcery hrát si se svoji matkou i otcem a dát jim třeba pusu na dobrou noc. Abychom upoutali jejich pozornost, často předstíráme nemoci. Cítíme se nemilované, nechtěné, opuštěné, bezcenné. To je ale velká lež. Hledáme ten pocit, že o nás někdo stojí, že nás někdo považuje za krásné. Dáváme své tělo všanc, lacino na trh. Všechny matky své děti do jisté míry zklamou, i když je velice milují. Často nás ale maminky milují a my to nevíme. Pokání a odpuštění rozšíří naše duše. Věřte mi!
Jedno je jisté: jsme Boží dcery! Bůh je Král a my jeho princezny.
Náš Král a nebeský Tatínek nám říká: „Jsi dcera Krále, a to ne ledajakého. Jsi moje dcera a já jsem Bůh celého nebe a země. Mám z Tebe radost! Jsi zřítelnice mého oka. Jsi tatínkova holčička. Tvůj pozemský otec Tě možná miluje a zbožňuje, ale jeho láska není dokonalá, ať už je jakkoli veliká – nebo malá. Dokonalá je pouze moje láska… protože já sám jsem Láska. Stvořil jsem Tvé tělo. Zformoval jsem Tvou mysl a duši. Znám Tvou osobnost a chápu Tvoje potřeby a touhy. Vidím Tvůj žal i zklamání a vášnivě a trpělivě Tě miluji. Mé dítě, zaplatil jsem za Tebe, abychom mohli mít po celou věčnost důvěrný vztah. Brzy se uvidíme tváří v tvář – jako Otec a dcera – a Ty poznáš, jaké nádherné místo v ráji jsem pro Tebe připravil. Do té doby upínej zrak k nebi a buď mi nablízku. Poznáš, že – ačkoli jsem Bůh – mé ruce nejsou příliš velké na to, aby Tě držely, má milovaná dcero.“ (S. R. Shepherd, Milované Princezně)
Bonus: https://www.youtube.com/watch?v=yfs_IBeXlvA
Mrkněte na klip, super HIT: https://www.youtube.com/watch?v=YOXLT8YRnU0
vaše s. Gabriela, dk
Komentáře
Krásné sestři.
Pokud chcete své postavení odvozovat od toho, jak oslovoval Ježíš (Boží Syn), tak jste Boží vnučka, nikoli dcera. To by vás musel Ježíš oslovovat "sestro".
myslím si, že jsem za svůj život neslyšela spojení: Boží vnuci. Ježíš v Písmu oslovuje dokonce své učedníky: Děti moje. Ale když chcete, klidně můžete být Božím vnukem, já JSEM BOŽÍ DCERA :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.